Narodila jsem se v porodnici v Praze Podolí. Stalo se tak 10.dubna 2005 v 7:25 hodin ráno. Bylo to docela dobrodužství.

Moji mamince praskla plodová voda asi ve 2 hodiny 30 minut. Když se ujistila, že je to opravdu plodová voda, vzbudila tatínka. Tatínek okamžitě vstal a celý natěšený se začal chystat na noční cestu do porodnice.

Celé těhotenství probíhalo dobře. No, dobře, pokud nepočítám skutečnost, že jsem byla dost velká a pořád jsem se nechtěla otočit. Až do posledního okamžiku všichni čekali, jestli se uráčím otočit. Ale já ani nápad :-) Po příjezdu do porodnice jsme svižně vyběhli pár pater a už jsme zvonili na zvonek.

Tu noc byla asi dobrá konstalace hvězd. Nebyla jsem sama, která už chtěla ven :-) Bylo nás opravdu hodně. Některé maminky museli posílat do jiných porodnic. Asi po hodince vzali mě a maminku na monitor. Potom tam přišel i tatínek. Nakonec něco po šesté hodině ranní pan doktor konstatoval, že jsem se ještě neotočila a že budeme řezat. A tak začala příprava na císařský řez - převléct, oholit, zacévkovat, ... A potom všem se maminka rozloučila s tatínkem (dostala pusinku) a upalovala na rande s panem doktorem na operační sál. Tatínek čekal v malé místosti hned vedle opračního sálu.

Za moment mě sestřičky nesly pryč od maminky do místnosti, kde seděl tatínek. Ještě celá pomačkaná a červená od krve. Sestřičky mě rychle utřely a honem zabalit, aby mně nebyla zima. A už jsem se válela v tatínkově náruči. No ještě jsem si odběhla k mamince na sál, ale myslím, že mě moc neviděla. Maminčiny brýle měl totiž tatínek :-) Po chvilce (pro tatínka dlouhých 10 minut) přišla paní doktorka. Zvážila mě (3530 gramů), změřila (49 cm), pořádně prohlédla a zase zabalila. Potom už jen zašili maminku a mě odnesli na oddělení nově narozených děťátek.

Narodila jsem se ve stejné porodnici jako moje ségra, a to v Praze Podolí. Jenom o víc jak 3 roky později, přesněji 8.října 2008 v 8:58 hodin ráno. Narozdíl od Nelinky to zase takové dobrodužství nebylo, protože se na mém porodu podílela i moje sestra :-)

Maminka chodila, jak už to bývá u maminek, které čekají nás, miminka, na všemožné lékařské prohlídky. Moc tomu nerozumím, ale jedna z nich byla ultrazvuk. A protože maminka rodila Nelinku císařským řezem, museli páni doktoři zkontrolovat, jak je na tom jizva v maminčiným bříšku. Byla sice dobrá, ale tak tak. Nechtěli jsme nic riskovat a tak se naši rozhodli, že i já Nicolka půjdu ven císařem.

Takže jsme se dozvěděli i termín, kdy mamince bříško otevřou a mě vydělají ven. Ono se to našim dost hodilo, protože si mohli naplánovat stěhování z bytu do domu babičky a dědečka a potom z domu do bytu a potom zase do domu, ale doufám, že už našeho. Kdo neví o čem tady mluvím, tak se mrkněte sem.

Maminku odvezl tatínek den předem do porodnice. Tam byla ještě vyšetřena na tlak, na ... a já už ani nevím. No zkrátka musela být po lékařské stránce pořádně připravena na ten můj den! To je středa 8.10.2008.

Den D přišel. Táta přijel už ráno v 7:30 za náma do porodnice. Maminka se mnou byla ještě na pokoji. Kolem 8:15 přišla sestřička, odpojila mamince kapačku a hned za ní stál pán, který maminku na připraveném pojízdném stolečku odvezl na sál. Tady to končilo pro tatínka :-( U nelinky byl alespoň v přísálí, ale tady musel čekat na chodbě. Takže čekal, čekal, čekal a... jsem tady. První jsem se ukázala já. A poprvé jsem viděla tátu !!! A fotil jak o život (udělal 2 fotky :-). Během focení ještě na tátu sestřičky vybafly moje míry. Samozřejmě si je nezapamatoval. Musel si je potom zjistit dodatečně. Měřila jsem 49 cm a vážila 3420 gramů. A potom mě už odnesli. Za půl hoďky po mě odvezli i maminku na JIPku...

Tak takhle to všecho začalo a teď už nás zlobí rodiče :-) ( nebo my zlobím je? :-).